Psychoterapie je vědní obor a přístup k člověku. Psychoterapie je léčebná činnost, metoda léčení i prostředek rozvoje osobnosti. Psychoterapie se může uplatnit všude tam, kde se podílejí na potížích člověka psychosociální příčiny.

Psychoterapie

„Psychoterapie je odborná a záměrná aplikace klinických metod a interpersonálních postojů vycházejících z uznávaných psychologických principů se záměrem pomoci lidem změnit jejich chování, myšlení, emoce a/nebo osobní charakteristiky směrem, který obě strany považují za žádoucí.“ (J. O. Prochaska, J. C. Norcross, 1999; str. 16)
Psychoterapie jako obor a specifický přístup k člověku v jeho zdraví a nemoci existuje více než 100 let. Základy psychoterapie „položil“ především S. Freud, autor psychoanalýzy. Na psychoanalýzu navazovaly další psychoterapeutické směry, kterých je v současnosti asi 400, přičemž nejvíce rozšířených je asi 10 až 15 hlavních směrů. Do 19. století zajišťovali péči o člověka a jeho psychické zdraví především šamani, léčitelé, duchovní a lékaři.
Psychoterapie je popisována jako věda i umění. Vědeckost spočívá v systematičnosti, promyšlenosti, kázni a etice. Patří sem také vzdělání a výcvik psychoterapeutů, supervize vlastní práce i dodržování etického kodexu.  Současně je to však i osobní umění terapeuta. Tato dimenze ale může být opřena pouze o systematicky rozvíjené a kultivované nadání a kreativitu psychoterapeuta (Z. Vybíral, J. Roubal, 2010).

Psychoterapie jako činnost spočívá v systematickém setkávání psychoterapeuta s klientem. Dovednost psychoterapeuta spočívá ve schopnosti vedení rozhovoru, navázání pracovního spojenectví a vztahu, využívání terapeutických technik a intervencí. Klient je ten, který přichází s žádostí o pomoc. K tomu ho může vést mnoho motivů: osobní psychické potíže (např. deprese, úzkosti, fobie, závislost), těžkosti v komunikaci a vztazích, somatické potíže, krizové situace a stavy, nedokončené situace z minulosti a další.
Díky rozmanitosti potíží, individualitě klientů i psychoterapeutů a pluralitě psychoterapeutických přístupů a směrů může nabývat psychoterapie mnoha podob. A to, co se týká formy, cíle, metod a prostředků, délky i průběhu. I přes tuto rozmanitost a variabilitu proměnných usilují všechny směry o pomoc klientům v jejich zdraví a rozvoji a zdá se, že ti nejlepší terapeuti dosahují (nezávisle na psychoterapeutickém směru či metodách) podobných výsledků.

Literatura:
Kratochvíl, S.: Základy psychoterapie. Portál, Praha 1997.
Prochaska, J. O., Norcross, J. C.: Psychoterapeutické systémy. Grada  Publishing, Praha 1999.
Vybíral, Z., Roubal, J.: Současná psychoterapie. Portál, Praha 2010.
Vymětal, J.: Úvod do psychoterapie. Psychoanalytické nakladatelství, Praha 1992.