Pokud má mít klient z psychoterapie užitek, musí být splněny některé podmínky, které jsou pro fungování psychoterapie jako pomáhajícího přístupu k člověku důležité.  Důležitá je motivace klienta, vztah s terapeutem a klientova ochota vzít na sebe odpovědnost za svůj život.

Motivace klienta

Psychoterapie je jednou z mnoha cest, jak je možné ovlivňovat sebe, svoje zdraví a rozvoj. Prvním předpokladem „funkčnosti“ psychoterapie je motivace klienta (či klientky). To znamená, že klient je ten, kdo přichází s nějakou potřebou, pro kterou hledá v psychoterapii odezvu, klient vnímá sebe jako toho, který má problém, nebo toho, který chce na sobě pracovat. Když je klient někým „přiveden“ nebo „poslán“, je důležité, aby s pomocí terapeuta našel svoji vlastní motivaci. Když se to nedaří, protože klient „vykonává“ přání někoho jiného, nebo chodí na terapii „aby měl pokoj“, je možné, že se psychoterapie také nebude dařit. Potom se často objevuje otázka, kdo je vlastně klientem a zda by nebylo lepší, aby se sebou pracoval ten, který si přeje druhého měnit.

Psychoterapeutický vztah

Dalším předpokladem je „dobrý“ psychoterapeutický vztah. Aby mohla psychoterapie přinést pro klienta užitek, je důležité, aby si klient s terapeutem „sedli“ jako lidé. Aby klient cítil, že s „tímto“ psychoterapeutem (jako člověkem) může mluvit o sobě a svých potížích. To ještě neznamená, že to musí být snadné. Nedůvěra, nechuť se „otevřít“, strach, stud a proměnlivé emoce vůči psychoterapeutovi mohou být přirozenou součástí procesu. Tím spíš je důležité, aby přes tyto těžkosti nebyl vztah k terapeutovi od začátku zatížen zásadní nedůvěrou či averzí (během psychoterapeutického procesu se mohou objevit různé emoce, ale na pevném vztahu se dají již snadněji zvládnout a zpracovat).

Odpovědnost za sebe a svá rozhodnutí

Jedním z důležitých předpokladů je také ochota klienta brát odpovědnost za sebe a svá rozhodnutí. A také vnímat sebe jako toho, kdo svůj život ovlivňuje a tvoří. V psychoterapii se často zabýváme tím, „jak to či ono klient dělá“, „jak přispívá ke svým potížím“ a podporujeme klienta, aby přijal odpovědnost za svůj díl terapie, prožívání a života. Protože právě tím, že si klient více uvědomuje, jak tvoří svůj vlastní život a přispívá ke zdraví a nemoci, tak ho může lépe ovlivňovat. Pokud však klient vnímá své okolí a ostatní lidi jako příčinu svého stavu a možnou změnu očekává jen zvenku, tak pokud se tento postoj ani v průběhu psychoterapie nezmění, pravděpodobně z terapie velký užitek mít nebude. To, s čím je možné v psychoterapii pracovat, je klient sám, nikoli ostatní lidé, kteří tam nejsou přítomní. Není možné změnit okolí nebo ho přimět, aby bylo podle našich představ. Je však možné, že když zpracujeme své potíže v terapii za sebe, v našem vztahu k ostatním se může něco změnit a ostatní na nás mohou reagovat jinak.